Podle statistických údajů je 60% českých mužů a 40% českých žen svému protějšku nevěrná, resp. tato část obyvatel to alespoň v anonymních dotaznících přizná. Lze se domnívat, že tento poměr ve prospech žen je takto rozdílný jen proto, že ženy dokáží být často velmi tvrdé a svoji nevěru i v anonymních průzkumech prostě "zatloukat"... Jak se s nevěrou protějšku vyrovnat?
Nevěra je velmi nepříjemnou a jak je z uvedeného průzkumu patrno velice častou součástí života velké části populace. Někdo je na straně podvádějícího, jiný na straně toho podvedeného. Že je lepší být v první kategorii než v té druhé, je samozřejmé, prokazatelně menší morální problémy s nevěrou však mívají paradoxně ženy, t v roli podvádějících...
Nicméně není žádným tajemstvím, že pohled na nevěru, motivy k ní a její samotný průběh se do značné míry liší mez oběma pohlavími. Přestože to nelze plně generalizovat, muži se častěji dopouštějí nevěry, která je motivována převážně sexuálním pudem, vyhledávají krátkodobé známosti na rozptýlení, nebrání se sexu na jednu noc, zvládnou milenku rychle opustit a příliš nezaplétají do svého záletu city.
Velice často nechtějí zpřetrhat rodinné vazby či dobře fungující vztah s partnerkou a dojde-li na lámání chleba, dají přednost své regulérní ženě před milenkou. Přestože toto chování je také odrazem současné liberální společnosti, muž je do značné míry determinován svým biologickým nastavením, kdy jeho primárním zájmem je oplodnit co nejvíce žen. Tendence k nevěře jsou mu tak doslova zakódovány v genech.
Oproti tomu je ženská nevěra většinou opakem té mužské. Ženy volí raději dlouhodobější vztahy, do nichž častokrát investují své city. Sex zpravidla nebývá tím primárním motivem k podvádění, přestože svou nemalou roli zde jistě hraje. Málo kdy tak dojde na nic neznamenající sex na jednu noc, spíše si ženy vytvoří paralelní vztah. Je-li žena nevěrná, nejde jen o vybouření hormonů, ale znamená to, že hledá něco, čeho se jí u jejího muže nedostává. Zatímco muž je schopen sexuální nevěry i ve vztahu, který mu jinak po všech stranách vyhovuje, je-li nevěrná žena, znamená to s velkou pravděpodobností její nespokojenost se současným stavem věcí. Pokud je tou nespokojeností "pouze" sexuální frustrace, pak se takovýto druh nevěry může blížit tomu mužskému. V jiném případě je to mnohem vážnější a nevěra je prvním stupněm rozchodu. Naproti mužské nevěře pak dokáže i proti veškeré logice a realitě za předchozím, často i dlouhodobým a veskrze uspokojivým vztahem doslova "spálit mosty". Toto je klasický rozdíl mezi mužskou a ženskou nevěrou, neboť muž takového projevu není ve většině případů vědomě ochoten a často ani schopen. Ne tak žena...
Jak "přežít" nevěru?
Na tuto otázku není snadná odpověď. Nevěra je vždy hlubokým zásahem do důvědy v partnerku/partnera a není jednoduché takto zásadně pošlapanou, ztracenou důvěru v toho druhého obnovit...
Nejlepším způsobem, jak přežít nevěru, je samozřejmě se o ní vůbec nedozvědět. Staré přísloví nám praví, že co oči nevidí, to srdce nebolí... Nejjednodušší prevencí tak je nezkoumat partnerův telefon, nečíst mu maily a nevytvářet si časový harmonogram a geografický plán jeho pohybu a aktivit. Pokud se takové věci dopustíte, berete tím na sebe riziko zjištění něčeho velice nepříjemného - samozřejmě, není-li kamuflování nevěry natolik nešikovné, resp.nevěra partnera již natolik očividná, že by si ji nepovšiml snad jen slepec. Tato "sladká" nevědomost ovšem má své meze a není nic horšího (zvláště pro muže) zjistit, že z vás dělá Vaše partnerka nejen paroháče ale navíc ještě infantilního hlupáka...!
Na druhé straně je tedy někdy lepší vědět, než ze sebe nechat neustále dělat idiota, zvláště v situaci, kdy jsou okolnosti partnerovi nevěry celému vašemu okolí (přátelům, rodině...) více než zřejmé! Existují samozřejmě i případy, kdy paranoia dostoupí do takové míry, že se (domněle) podváděný partner stává chorobně žárlivým, přestože k tomu objektivně nemá žádný důvod. Někdy ale první semínko zaseje již jednou odhalená nevěra. Poté jsou někteří jedinci schopni partnera pozorovat ostřížím okem, předvádět žárlivé scény na veřejnosti či dokonce platit soukromé detektivy ke sledování potenciálního nevěrníka. Pokud je někdo v takovém stádiu, pak se s nevěrou vůbec nevyrovnal.
Nevěru buď překousnete, nebo nikoli. Třetí možnost neexistuje. Pokud to nezvládnete, jděte raději od toho. Nemá smysl udržovat vztah za cenu neustálého podezírání. To ovšem neznamená, že zvládnutí kritické situace musí proběhnout okamžitě a rázně. Naopak. Každý má právo na nějakou chvíli k rozmýšlení, posouzení, rozhodnutí a také zjištění příčiny. V těchto případech není vhodné spěchat. V každém případě ale platí, že porušená důvěra se zpět získává jen velmi, velmi obtížně a to navíc pochopitelně jen za předpokladu, že podvádějící partner svůj vztah (nevěru) ihned a beze zbytku ukončí. Bez výjimek, bez podmínek.
Je zřejmé, že ženy v roli podváděných se s nevěrou vypořádávají výrazně lépe než muži. Majetnické sklony se zde projevují méně než u mužů a pokud ano pak především v rovině ekonomické, naproti tomu ženy dokáží i po velmi dlouhé době "v pravý čas" mužum jejich nevěru velmi citelně "připomenout". Nedá se říci, že by se ženy nevěrou netrápily, ale pokud chtěji, dokážou lépe a rychleji odpouštět. Minimálně onu nevěru sexuální, nikoli tu méně častou - citovou.