Winstonwolfe | Winston Wolfe

Překvapivé závěry studie norských vědců.

Podle studie norských vědců zveřejněné na sklonku loňského roku, čelí "moderní" páry, které se rovnoprávně podílejí na domácích pracích, daleko vyššímu riziku rozvodu než manželství, kde největší část této práce připadá na ženy. Podstatným zjištěním tedy je, že sdílení stejné odpovědnosti za práci v domácnosti nemusí nutně přispívat ke spokojenosti," řekl Thomas Hansen, spoluautor studie s názvem Rovnost v domácnosti.

Autoři uvedené studie neskrývají nad jejími závěry překvapení: "Člověk by si myslel, že rozvody se častěji vyskytnou v rodinách s menší rovností při domácí práci, ale naše statistiky ukazují opak." Tyto statistiky ukazují, že rozvodovost manželů, kteří si rozdělují práci v domácnosti, je až o polovinu vyšší než u manželů, kde většinu "oddře" žena.

Podle Thomase Hansena čísla jasně ukazují, že čím více činností obecně označovaných jako "domácí práce" dělá v domácnosti muž, tím vyšší je míra rozvodovosti". Jen částečně to souvisí s pracemi samotnými. "Kdyby si manželé dokázali již od počátku vztahu lépe vyjasnili své role v domácnosti, docházelo by k méně sporům, které pak oslabují nebo narušují jejich společný život." tvrdí norská studie.

Emancipace, peníze a city...

Hlubší příčinou  rozvodovosti se však v posledních letech stále více ukazuje posun v hodnotovém žebříčku "moderních" párů a jejich náhledu na změnu tradičních mužských a ženských rolí ve vztahu a to včetně  touto studií sledovaných změn v přístupu k rozdělování domácí práce, vnímání instituce manželství jako takového, vnímání důležitosti lásky a citů obecně a významu podílu finančního zajištění manželského svazku jedním a druhým z partnerů... Studie ukázala rovněž ztrátu důležitosti institutu manželství pro významnou část respondentů, která je dána často stále lepším vzděláním žen a dobře placenou prací, takže v okamžiku, kdy city (láska) a předchozí, společně prožitý život pro ně ztrácí (z jakýchkoli důvodů) význam, stále méně a méně váhají přistoupit  k rozchodu/rozvodu s manželem, jelikož jsou přesvědčeny o tom, že situaci snadno zvládnou.

Podle profesora sociologie Franka Furediho z University of Canterbury dává studie smysl proto, že práce se nejčastěji dělí v rodinách středních vrstev.

"Ti lidé jsou mimořádně citliví na to, aby vše bylo formálně zakotvené, detailně osvětlené a smluvně podložené. Čím více organizujete svůj vztah, tím více se z něj stává obchodní svazek. To má tendenci povzbuzovat spíše konflikty než nalézání harmonických řešení."

Studie však zároveň uvádí, že to neznamená, že domácí práce nemusí muže těšit. Průzkum, provedený nedávno v dalších sedmi evropských zemích, ukázal, že když muži dělali větší díl domácích prací, cítili se lépe. Výzkumníci soudili, že jejich ženy a partnerky se pak také budou cítit šťastnější, ale výsledky ukázaly, že na ty to prakticky vůbec nepůsobilo.

Máte rádi  studie a průzkumy? Nebojte se, nepůjde o  žádnou nezáživnou statistiku ! Vybral jsem pro Vás nejdůležitější a nejzajímavější informace z několika tuzemských i zahraničních prací na téma ženská nevěra a nevěra obecně.

Tak s chutí do toho! 

Nejprve se podívejme na nevěru vůči dlouhodobému partnerovi – partnerce:

(Osloveno 2.615 respondentů, mužů i žen)

Pouze jednou podvedlo svůj protějšek:

Mužů 49%          Žen 55%

Pouze jednorázově (na "jedinou noc") podvedlo svůj protějšek:

Mužů 15%          Žen 12%

Délka "trvání" nevěry:

-         do třech měsíců: Muži 54%               Ženy 64%

-          do šesti měsíců:  Muži 47%               Ženy 60%

-         více než šest měsíců: Muži 46%         Ženy 55%

Postoje partnera/ky vůči nevěrnému protějšku:

Do 12ti měsíců po ukončení vztahu s jiným partnerem/kou dokázalo odpustit nevěru:

Muži 43%             Žen 61%

Odhalení nevěry:

Nevěru odhalil sám partner/ka

-          Mužů 44%       Žen 47%

K nevěře se přiznal/a partner/ka svému protějšku sám/sama:

-          Muži 33%         Ženy 18%

Byl/a při nevěře přímo přistižen/a:

-          Mužů 21%         Žen 19%

O nevěře byl/a informována třetí osobou:

-          Mužů 3%           Žen 7%

Dále rovněž téměř 80 % respondentů uvedlo, že v době, kdy svého partnera podváděli, ho zároveň i milovali. 31 % podvádějících žen a 25 % podvádějících mužů uvádělo, že si přáli se svými protějšky hovořit o sexu a svých přáních v této oblasti.   Na   druhou   stranu,   jen 27 % nevěrných žen a 17 % nevěrných mužů bylo schopných říci, co se při milování líbí jejich partnerům.

Překvapivě vyznívá průzkum týkající se  důvodů nevěry:

(Osloveno 15.038 respondentů, muži  i  ženy)

Nedostatek sexu a sexuálního zájmu - 38,6%

Citová vyprahlost, nedostatek citových projevů, něžností - 21,4%

Touha po změně - 13,9%

Finanční důvody - 12,3%

Touha dokázat, že jsem stále žádoucí  - 6,1%

Fyzické změny partnera - 5,5%

Jiné důvody - 2,2%

__________________________________________________________________________________________________________________

Velkým problém dnešních žen středního věku  je nedostatek sexu a tedy i "pozornosti" ve vlastním oficiálním vztahu. Přestože se ženy cítí na vrcholu svého sexuálního života, sexu ani pozornosti od partnerů se jim nedostává tolik, kolik by si samy přály. A pokud už ho mají (sexu) dostatek, pak postrádají zájem - kvalitní předehru a s tím spojené něžnosti a vyznání (projevy okouzlení, doteky, líbání, mazlení apod.)

Muži jsou naopak stále více vytížení svou prací, zajištěním rodiny, nechtějí se vzdát ani svých koníčků i zájmů a na partnerku (manželku) jim již nezbývá tolik času a energie jako v prvních měsících a letech jejich vztahu. Žena touží být znovu žádoucí. Chce se líbit a touží po lichotkách a svým způsobem chce být hýčkána a obletována. Problémy ve vztahu (a tedy i v sexu) začínají nenápadně narůstat a posílí-li je nedostatečná či špatná komunikace, je nevěra jen otázkou času. Je tedy zřejmé, že v odpovědích žen při prováděných průzkumech (viz výše)  jde nedostatek sexu ruku v ruce s citovou vyprahlostí a touhou po změně.

Ženy většinou navazují mimomanželské sexuální kontakty právě kvůli tomu, že se o ně nějaký muž zajímá, že věnuje svůj čas tomu, aby jim naslouchal, a že k nim má po citové stránce blízko.. Žena, ať chce nebo nechce, do mileneckého vztahu automaticky (a ať už si sama sobě namlouvá cokoli) zapojí  city, vášně a emoce. Ženy se pak takovým mužům oddávají tělem, srdcem i duší:

"...Jestli mi něco dělá opravdu dobře, pak ta krásná slůvka a lichotky, který mi mne milenec zahrnuje. To, jak o věcech dlouze diskutujeme, jak je pozorný, chápe mě, dokáže ustoupit ze svých pozic v můj prospěch... Cítím se tak díky němu opět krásná, sebevědomá, žádoucí a respektovaná. A to je to, co jsem ve vztahu s manželem už hodně let postrádala..."  

Pánové, přiznejme si, že proti takovému kalibru pak nemáme v roli podváděného partnera téměř žádnou šanci (s výjimkou opatření, která svým charakterem naplňují skutkovou podstatu trestného činu) 

Doktorka  Dallaireová   v jedné ze svých odborných  prací tuto otázku komentuje takto (cit.): "Často při nevěře přestávají mít ženy sexuální styky se svým manželem, nebo dělají všechno pro to, aby se jim vyhnuly, protože mají pocit, že by podváděly svého milence. Proto také existence milence bývá častějším důvodem k rozvodu než mužova milenka, a to i kvůli tomu, že muži odpouštějí mnohem méně; muž možná cítí, že když má partnerka milence, on sám už nemá v jejím srdci místo. A to nemluvíme o jeho poraněném egu – princ byl sesazen z trůnu,"

Tak vidíte, že i odborné studie mohou být někdy zajímavé a poučné!  Máte-li podobný problém nebo cítíte-li, že by se Vás mohl v brzké době týkat, neváhejte a obraťte se s důvěrou  na  Winstona Wolfa. Jsem tu pro Vás a proto, abych Vám pomohl tyto problémy vyřešit!

Podle statistických údajů je 60% českých mužů a 40% českých žen svému protějšku nevěrná, resp. tato část obyvatel to alespoň v anonymních dotaznících přizná. Lze se domnívat, že tento poměr

Krize středního věku potká každého z nás...

Možná, že ji právě zažíváte, možná že Vás tohle období života teprve čeká a možná že jste si ji prožili na vlastní kůži – stav ducha, mysli i duše, který se nevyhýbá mužům ani ženám a který psychologové nazývají krizí středního věku. Nelze přesně časově ohraničit věk, ve kterém Vás krize středního věku potká, odborníci se shodují na tom, že  toto období začíná krátce po překročení čtyřicítky a zpravidla končí několik málo let po padesátce, přičemž řečeno slovy Písma, kdykoli v tomto životním období "nevíte dne ani hodiny..."