Winston Wolfe

"Myslím rychle, mluvím rychle... A Vy musíte jednat rychle, protože jste v časové tísni."

... aneb (skoro)povinná literatura pro Váš vztah. 

Jen namátkou jsem pro Vás dnes vybral dva krátké úryvky z knih Miroslava Plzáka. Stojí za přečtení a za úvahu! Ostatně stejně tak jako většina jeho myšlenek a jeho knih!

MUDr. Miroslav Plzák, CSc, (25.srpna 1925  Libušín - 13.listopadu 2010, Praha)   

Český publicista, psychiatr a propagátor nových metod v psychoterapii a poradenství. Byl klasikem manželského poradenství a zakladatelem samostatného vědního oboru věnujícího se manželství - matrimoniologie. Napsal světově první vysokoškolskou učebnici na toto téma. Byl spoluzakladatelem telefonické Linky důvěry fungující od roku 1964 jako první v tehdejším východním bloku.

Koloval o něm mýtus, že byl pětkrát ženatý,ve skutečnosti byl ženatý jen dvakrát, podruhé téměř 40let, až do své smrti.

Traduje se, že od něj pochází rada "Zatloukat, zatloukat, zatloukat" (někdy i s dovětkem "a když se to provalí, tak zase zatloukat") pro nevěrné manžele. V posledních letech života však své autorství této rady vyvracel. V rozhovoru pro Reflex se vyjádřil, že je ochoten se vsadit s kýmkoliv třeba o sto tisíc, že doklad o takovém jeho výroku neexistuje^, resp. že není obsažen v jeho knihách.

"Chvála všednosti"

   ..."Stereotyp je ve vztahu životadárným prvkem. Je zárukou fungování, a když se nezavede, nastane ve vztahu chaos, který je destruktivní. Pod pojmem životadárný stereotyp si můžeme představit, že partneři spolu třeba jednou týdně posedí u televize, nebo jdou do kina či na procházku, ale mají také svůj individuální program - on jde třeba každou středu na fotbal, ona na košíkovou. A vědí, že v ostatních dnech se budou potkávat doma, jíst spolu, povídat si...

Nelze čekat, že v dlouhodobějším vztahu se budou partneři každý den radovat, milovat a překvapovat něčím novým. Že má být každý den pro dvojici sváteční, to jsou jen romanticko-sentimentální žvásty, a člověk, který by to vyžadoval, je infantilní.

Vždyť abychom poznali a vůbec věděli, co je sváteční, musíme poznat i ty všední dny. Chvála všednosti ve vztazích! Pokud manželka přijde za manželem a začne mu vyčítat, že už to mezi nimi není jako kdysi a že už ji to takhle nebaví, tak má buď milence, nebo je naivní.

Pak hrozí, že vztah může sklouznout k takzvanému nezdárnému stereotypu, kdy čas manželům vyplňují hádky. Pokud by byl muž aspoň trochu chytrý, měl by své nespokojené ženě odpovědět, že pokud spolu v klidu prožijí šest dní v týdnu a jeden den si užijí jako ten sváteční, neděje se nic hrozného. Naopak!

Typologie žen – partnerek:

ŽENA – PRINCEZNA

    Žena-princezna vychází z vnitřního přesvědčení, že mezi ní a vámi je nepřeklenutelný rozdíl, ona vám poskytla nekonečnou milost tím, že vám dovolila si ji vzít. Zapomínajíce na to, že je to jejich věc, když sestoupily na nižší úroveň společenské a lidské úrovně, dávají vám to neustále na vědomí. Princezny s vámi jednoho dne přestávají mluvit zdánlivě pro nic za nic. Ve skutečnosti jim jdete nějakým způsobem na nervy, především proto, že jich nejste hoden. Začnou se žrát tím, že si vzaly někoho pod svou úroveň, a to pomyšlení je natolik stravuje, že v tiché zlosti několik dnů mlčí. Stane se třeba, že jejich kamarádka dostane dary od svého milého z Kanady. To ji podráždí, protože ji hned napadne, že kdyby si vzala někoho jiného, měla by také věci z Kanady, což vám ovšem neřekne, ale urazí se pro to. Chápejte! Ona se urazí na vás, že si vás vzala a že jí nevozíte svetříky ze zámoří.

Princezna je vždy žena budící dojem čistoty ve všech ohledech, a tudíž je pro ni neúnosné, aby vám to přímo vytkla. Protože na druhé straně je přece pod její úroveň, aby u ní mohly hlouposti z Kanady hrát nějakou roli. Jenomže hrají. A v tom zmatku a z titulu, že je princeznou, zlostně mlčí a odhání vás od sebe.

Žena-princezna se dále projevuje tím, jí nesmírně záleží na "pavlači". I když tou pavlačí jsou třeba vaši přátelé. Stane se, že se její kamarádka objeví ve společnosti s nějakým světákem úchvatného zevnějšku, a v tu chvíli jste jí protivný, neboť se vámi nemůže blýsknout před svými známými, není ve vaší moci být světákem úchvatného zevnějšku.

Žena-princezna pak s vámi buď najednou přestane mluvit, nebo hovoří takovým podivně štěkavým způsobem.

Pro ženu-princeznu je muž módním doplňkem. Pokud jím být nemůže, žena s ním nemluví a vymýšlí si všechno možné, aby ho ponížila. Muž, který se domnívá, že má v ženě-princezně poklad, jaký si nezasluhuje, je často poddajný jako vosk. Během let ztrácí soudnost, takže po dvacetiletém manželství vidíte pěkně vypadajícího pána vedle zakyslé matróny, jež s ním však proti všem zákonům zdravého rozumu jedna jako se slouhou. A dlouho, velmi dlouho říká: "Mohla jsem si vzít někoho daleko lepšího..."

Z knih MUDr. Miroslava Plzáka  vybral a textem doplnil:  Winston Wolfe

Překvapivé závěry studie norských vědců.

Podle studie norských vědců zveřejněné na sklonku loňského roku, čelí "moderní" páry, které se rovnoprávně podílejí na domácích pracích, daleko vyššímu riziku rozvodu než manželství, kde největší část této práce připadá na ženy. Podstatným zjištěním tedy je, že sdílení stejné odpovědnosti za práci v domácnosti nemusí nutně přispívat ke spokojenosti," řekl Thomas Hansen, spoluautor studie s názvem Rovnost v domácnosti.

Autoři uvedené studie neskrývají nad jejími závěry překvapení: "Člověk by si myslel, že rozvody se častěji vyskytnou v rodinách s menší rovností při domácí práci, ale naše statistiky ukazují opak." Tyto statistiky ukazují, že rozvodovost manželů, kteří si rozdělují práci v domácnosti, je až o polovinu vyšší než u manželů, kde většinu "oddře" žena.

Podle Thomase Hansena čísla jasně ukazují, že čím více činností obecně označovaných jako "domácí práce" dělá v domácnosti muž, tím vyšší je míra rozvodovosti". Jen částečně to souvisí s pracemi samotnými. "Kdyby si manželé dokázali již od počátku vztahu lépe vyjasnili své role v domácnosti, docházelo by k méně sporům, které pak oslabují nebo narušují jejich společný život." tvrdí norská studie.

Emancipace, peníze a city...

Hlubší příčinou  rozvodovosti se však v posledních letech stále více ukazuje posun v hodnotovém žebříčku "moderních" párů a jejich náhledu na změnu tradičních mužských a ženských rolí ve vztahu a to včetně  touto studií sledovaných změn v přístupu k rozdělování domácí práce, vnímání instituce manželství jako takového, vnímání důležitosti lásky a citů obecně a významu podílu finančního zajištění manželského svazku jedním a druhým z partnerů... Studie ukázala rovněž ztrátu důležitosti institutu manželství pro významnou část respondentů, která je dána často stále lepším vzděláním žen a dobře placenou prací, takže v okamžiku, kdy city (láska) a předchozí, společně prožitý život pro ně ztrácí (z jakýchkoli důvodů) význam, stále méně a méně váhají přistoupit  k rozchodu/rozvodu s manželem, jelikož jsou přesvědčeny o tom, že situaci snadno zvládnou.

Podle profesora sociologie Franka Furediho z University of Canterbury dává studie smysl proto, že práce se nejčastěji dělí v rodinách středních vrstev.

"Ti lidé jsou mimořádně citliví na to, aby vše bylo formálně zakotvené, detailně osvětlené a smluvně podložené. Čím více organizujete svůj vztah, tím více se z něj stává obchodní svazek. To má tendenci povzbuzovat spíše konflikty než nalézání harmonických řešení."

Studie však zároveň uvádí, že to neznamená, že domácí práce nemusí muže těšit. Průzkum, provedený nedávno v dalších sedmi evropských zemích, ukázal, že když muži dělali větší díl domácích prací, cítili se lépe. Výzkumníci soudili, že jejich ženy a partnerky se pak také budou cítit šťastnější, ale výsledky ukázaly, že na ty to prakticky vůbec nepůsobilo.

Protože nejen problémy "živ jest člověk", tentokrát tak trochu odlehčíme

vážné téma a podívejme se na nevěru trochu jinak... 

Krásný zbytek léta Vám přeje:

Winston Wolfe

Máte rádi  studie a průzkumy? Nebojte se, nepůjde o  žádnou nezáživnou statistiku ! Vybral jsem pro Vás nejdůležitější a nejzajímavější informace z několika tuzemských i zahraničních prací na téma ženská nevěra a nevěra obecně.

Tak s chutí do toho! 

Nejprve se podívejme na nevěru vůči dlouhodobému partnerovi – partnerce:

(Osloveno 2.615 respondentů, mužů i žen)

Pouze jednou podvedlo svůj protějšek:

Mužů 49%          Žen 55%

Pouze jednorázově (na "jedinou noc") podvedlo svůj protějšek:

Mužů 15%          Žen 12%

Délka "trvání" nevěry:

-         do třech měsíců: Muži 54%               Ženy 64%

-          do šesti měsíců:  Muži 47%               Ženy 60%

-         více než šest měsíců: Muži 46%         Ženy 55%

Postoje partnera/ky vůči nevěrnému protějšku:

Do 12ti měsíců po ukončení vztahu s jiným partnerem/kou dokázalo odpustit nevěru:

Muži 43%             Žen 61%

Odhalení nevěry:

Nevěru odhalil sám partner/ka

-          Mužů 44%       Žen 47%

K nevěře se přiznal/a partner/ka svému protějšku sám/sama:

-          Muži 33%         Ženy 18%

Byl/a při nevěře přímo přistižen/a:

-          Mužů 21%         Žen 19%

O nevěře byl/a informována třetí osobou:

-          Mužů 3%           Žen 7%

Dále rovněž téměř 80 % respondentů uvedlo, že v době, kdy svého partnera podváděli, ho zároveň i milovali. 31 % podvádějících žen a 25 % podvádějících mužů uvádělo, že si přáli se svými protějšky hovořit o sexu a svých přáních v této oblasti.   Na   druhou   stranu,   jen 27 % nevěrných žen a 17 % nevěrných mužů bylo schopných říci, co se při milování líbí jejich partnerům.

Překvapivě vyznívá průzkum týkající se  důvodů nevěry:

(Osloveno 15.038 respondentů, muži  i  ženy)

Nedostatek sexu a sexuálního zájmu - 38,6%

Citová vyprahlost, nedostatek citových projevů, něžností - 21,4%

Touha po změně - 13,9%

Finanční důvody - 12,3%

Touha dokázat, že jsem stále žádoucí  - 6,1%

Fyzické změny partnera - 5,5%

Jiné důvody - 2,2%

__________________________________________________________________________________________________________________

Velkým problém dnešních žen středního věku  je nedostatek sexu a tedy i "pozornosti" ve vlastním oficiálním vztahu. Přestože se ženy cítí na vrcholu svého sexuálního života, sexu ani pozornosti od partnerů se jim nedostává tolik, kolik by si samy přály. A pokud už ho mají (sexu) dostatek, pak postrádají zájem - kvalitní předehru a s tím spojené něžnosti a vyznání (projevy okouzlení, doteky, líbání, mazlení apod.)

Muži jsou naopak stále více vytížení svou prací, zajištěním rodiny, nechtějí se vzdát ani svých koníčků i zájmů a na partnerku (manželku) jim již nezbývá tolik času a energie jako v prvních měsících a letech jejich vztahu. Žena touží být znovu žádoucí. Chce se líbit a touží po lichotkách a svým způsobem chce být hýčkána a obletována. Problémy ve vztahu (a tedy i v sexu) začínají nenápadně narůstat a posílí-li je nedostatečná či špatná komunikace, je nevěra jen otázkou času. Je tedy zřejmé, že v odpovědích žen při prováděných průzkumech (viz výše)  jde nedostatek sexu ruku v ruce s citovou vyprahlostí a touhou po změně.

Ženy většinou navazují mimomanželské sexuální kontakty právě kvůli tomu, že se o ně nějaký muž zajímá, že věnuje svůj čas tomu, aby jim naslouchal, a že k nim má po citové stránce blízko.. Žena, ať chce nebo nechce, do mileneckého vztahu automaticky (a ať už si sama sobě namlouvá cokoli) zapojí  city, vášně a emoce. Ženy se pak takovým mužům oddávají tělem, srdcem i duší:

"...Jestli mi něco dělá opravdu dobře, pak ta krásná slůvka a lichotky, který mi mne milenec zahrnuje. To, jak o věcech dlouze diskutujeme, jak je pozorný, chápe mě, dokáže ustoupit ze svých pozic v můj prospěch... Cítím se tak díky němu opět krásná, sebevědomá, žádoucí a respektovaná. A to je to, co jsem ve vztahu s manželem už hodně let postrádala..."  

Pánové, přiznejme si, že proti takovému kalibru pak nemáme v roli podváděného partnera téměř žádnou šanci (s výjimkou opatření, která svým charakterem naplňují skutkovou podstatu trestného činu)  .

Doktorka  Dallaireová   v jedné ze svých odborných  prací tuto otázku komentuje takto (cit.): "Často při nevěře přestávají mít ženy sexuální styky se svým manželem, nebo dělají všechno pro to, aby se jim vyhnuly, protože mají pocit, že by podváděly svého milence. Proto také existence milence bývá častějším důvodem k rozvodu než mužova milenka, a to i kvůli tomu, že muži odpouštějí mnohem méně; muž možná cítí, že když má partnerka milence, on sám už nemá v jejím srdci místo. A to nemluvíme o jeho poraněném egu – princ byl sesazen z trůnu,"

Tak vidíte, že i odborné studie mohou být někdy zajímavé a poučné!  Máte-li podobný problém nebo cítíte-li, že by se Vás mohl v brzké době týkat, neváhejte a obraťte se s důvěrou  na  Winstona Wolfa. Jsem tu pro Vás a proto, abych Vám pomohl tyto problémy vyřešit!

Víte co si představit pod moderním pojmem "syndrom vyhoření" ?  Ne, opravdu to není jen moderní výraz pro lenost, jak můžete někdy zaslechnout...  Syndrom vyhoření je vážným problémem řady lidí a může potkat i Vás.

Nevěra,  a co dál...?

Podle statistických údajů je 60% českých mužů a 40% českých žen svému protějšku nevěrná, resp. tato část obyvatel to alespoň v anonymních dotaznících přizná. Lze se domnívat, že tento poměr

Pokud se ženy rozhodnou pro nevěru, pak si ji užívají více než muži

Když už se žena rozhodne vědomě pro opakovanou nevěru, pak si tento stav užívá mnohem náruživěji než muži. Řada žen má pak i více milenců než muži milenek a zároveň milenecký vztah prožívá intenzivněji. Podle britského listu Daily Mail, který cituje průzkum  prováděný  ve Velké Británii,  mají pro zálety vědomě rozhodnuté ženy v průměru 2,3 tajného milence, zatímco muži 1,8 milenky.
Nevěrní muži  zpravidla  uvádějí jako důvod pro podvádění snahu o sexuální vzrušení, nudu nebo nedostatek sexu v manželství a potřebu pozvednout si ego. Nevěrné ženy naproti tomu tvrdí, že jejich důvody jsou buď touha po emocionálním naplnění, zvednutí sebevědomí či touha po zamilovanosti a lásce. Ženy se také mnohem častěji do milenců zamilovávají.

Winston Wolfe k tomu dodává:

Nic proti uvedenému průzkumu. Již naše babičky říkávaly, že "na každém šprochu, je pravdy trochu"...   Nicméně k podobným mediálně vděčným průzkumům je třeba přistupovat se stejnou dávkou obezřetnosti, jako k tvrzení, že od dob Pepka Námořníka obsahuje špenát nejvíce množství železa a jeho konzumací nám dříve či později také narostou ocelové svaly.  Posléze se ovšem ukázalo, že vědecký pracovník, který před dávnými lety tuto informaci vypustil mezi laickou veřejnost jako Džina z lahve, se prostě jen spletl a posunul desetinnou čárku v hodnotě železa ve špenátu o dvě desetinná místa...  
 

Krize středního věku potká každého z nás...

Možná, že ji právě zažíváte, možná že Vás tohle období života teprve čeká a možná že jste si ji prožili na vlastní kůži – stav ducha, mysli i duše, který se nevyhýbá mužům ani ženám a který psychologové nazývají krizí středního věku. Nelze přesně časově ohraničit věk, ve kterém Vás krize středního věku potká, odborníci se shodují na tom, že  toto období začíná krátce po překročení čtyřicítky a zpravidla končí několik málo let po padesátce, přičemž řečeno slovy Písma, kdykoli v tomto životním období "nevíte dne ani hodiny..."

Zajímavý psychologický výzkum Lorana Nordgrena a Eileen Chouové z Illinois...